Jeho program spočítá, jaký má banka zisk

V jihočeské mutaci MF Dnes vyšel v září článek s rozhovorem s majitelem firmy Agentes IT s.r.o. panem Vojtěchem Kačírkem.

Vojtěch Kačírek začínal jako řadový programátor. V současné době vede českou pobočku německé softwarové firmy Agentes IT.
Na stole má  tři počítače a na všech pracuje. Pětatřicetiletý Vojtěch Kačírek vede českou pobočku německé softwarové firmy Agentes IT. S týmem programátorů vyrábí aplikace pro banky a společnosti v Česku, Rakousku, Německu i Švýcarsku.

Jak se 35 letý Čech stane vedoucím pobočky německé firmy?
Už během studia informatiky na ČVUT v Praze jsem dělal pro různé firmy. Nedlouho po dokončení školy jsem dostal nabídku od jedné německé společnosti, abych šel pracovat do Mnichova. Nelenil jsem a chytnul šanci za pačesy. Čtyři roky jsem tam pracoval. Byl jsem docela úspěšný, takže jsem se dostal na pozici vedoucího programátora.

Co vás tedy přivedlo zpátky do jižních Čech?
Narodil se nám syn a žena nechtěla zůstat do konce života v Německu. Nabídla se možnost založit v Českých Budějovicích dceřinnou společnost. To bylo před čtyřmi lety, začínali jsme tu jako horda tří zaměstnanců. Postupně jsme získávali nové zkušenosti a zákazníky. Teď máme stabilně šest zaměstnanců a k tomu několik externistů.

Prosadit se jako cizinec v německé firmě je asi těžké?
Začínal jsem jako řadový programátor. Musím říct, že je německé prostředí velmi kultivované. Všechno je velmi profesionální. Každičký detail vám pečlivě vysvětlí, na druhou stranu očekávají přesnost a důslednost a odpovídající kvalitu. Zkušenost v cizině pro mě byla naprosto odlišná od toho, co jsem zažil v Česku. Je tam všechno pečlivě nastavené, všichni dodržují termíny. Po dvou letech jsem se vypracoval a vedl jsem čtyři programátory, kteří byli rodilí Němci.

Nedívali se na vás skrz prsty?
Intuitivně člověk může čekat, že by nás brali jako nějaký národ z Východu, ale vůbec tomu tak nebylo. Možná je to i tím, že pracuju v oboru, kde jsou vesměs vysokoškolsky vzdělaní lidé. Nikdy jsem se nesetkal se sebemenším náznakem šikanování, spíš naopak.

Neměl jste problémy s němčinou?
Naštěstí jsem nějaké základy měl ze střední školy. Na vysoké to sice nebylo úplně ono, ale když jsem do Mnichova odcházel, něčemu jsem rozuměl. Učil jsem se za chodu, němčina byla všude okolo, takže to šlo rychle.

Vyžadujete onu německou preciznost i od českých zaměstnanců?
Samozřejmě. Všechno máme nastavené na německé podmínky. Naši zákazníci v Rakousku a Švýcarsku jsou extrémně nároční na kvalitu, takže to ani jinak nejde. Nové zaměstnance pečlivě prověřujeme, klademe důraz i na znalost němčiny, protože většina projektů, které děláme, jsou právě v německém jazyce. Kvalita je cesta do budoucna, nemůžeme spoléhat na to, že budeme konkurovat jen lepší cenou. To může fungovat nějakou chvíli, ale jednou se to vyrovná.

Jací jsou Češi programátoři?
Mají velmi dobrou pověst. Přestože to Němci neradi přiznávají, mezi řádky se říká, že jsou Češi lepší.

Napadlo vás při zakládání pobočky, že byste byli zcela samostatní?
Uvažoval jsem o tom. Jenže rozjet v takto rizikovém oboru vlastní firmu je takřka nemožné. Chce to mít finanční zázemí a nějaký nápad, který se podaří prodat. Jednodušší je spolehnout se na nějakého partnera na trhu, který má zkušenosti a stálé zákazníky.

Většina lidí si "ajťáka" představí jako pohublého jedince s krvavýma očima, co nejraději neodchází od počítače. Je to pravda?
K této profesi je třeba velká duševní soustředěnost, která bývá často na úkor fyzické zdatnosti, ale nemusí to být pravidlem. My se snažíme vytvářet různé aktivity a činnosti, aby naši zaměstnanci nespadli do této charakteristiky. Většina těchto lidí není moc komunikativní, ale to není zas tak na škodu. Znám plno hodně sportujících ajťáků. Já sám třeba hraju basketbal a mým velkým koníčkem je windsurfing. Na prkně brázdím hladinu Lipna.

Pro softowarovou firmu jsou zaměstnanci klíčoví - tvoří asi i hlavní část nákladů?
Ano, jsme taková malá manufaktura. Provozní náklady jsou minimální, nepotřebujeme výrobní halu, stroje nebo nějaká náročná zařízení. Dnes už ani počítače nejsou nějakou závratnou investicí, takže největší položka je skuečně pracovní síla. Úspěch závisí na její kvalitě z její strany a z mé strany na organizaci práce. Musím zajistit, aby byli všichni dostatečně vytíženi, ale aby nebyli přetíženi.

Jaké programy a pro koho přesně děláte?
Jsou to především bankovní informační systémy, podnikové informační systémy, nově se pouštíme i do on-line obchodů pro e-shopy. Rozprostíráme se tak i do oblasti internetu. Nejvíc zákazníků máme v Německu, pak ve Švýcarsku i v Rakousku. V Česku máme pár malých zákazníků. Do budoucna bychom to chtěli vyrovnat, aby vznikl základ pro další růst.

Jak vypadá jedna vaše konkrétní zakázka?
Pro jednu banku jsme vytvářeli program, který vykazuje zisky a ztráty banky. Je to bilanční analýza. Náš program se napojí na určitá data banky, se kterými pracuje. Ve výsledku bance umožňuje kontrolovat stavy na jednotlibých fiskálních účtech a vyhodnocovat je.

To je přeci pro banku naprosto zásadní věc...
Samozřejmě, musíme proto splňovat celou řadu nejpřísnějších standardů. Nesmí se tam stát absolutně žádná chyba. Už jen testování takového produktu je práce pro malý tým lidí. Celkově se taková věc vytváří více než rok.

Před dvěma lety jste založil organizaci Hospodářští junioři Jihočeského kraje, která sdružuje mladé podnikatele a manažery. Co vás k tomu vedlo?
Inspiroval jsem se v Německu, kde tyto myšlenky mají velkou tradici. Ve světě je tato organizace známa pod zkratou JCI, která vznikla již v roce 1915 v USA. Hlavní myšlenkou je sdružovat mladé lidi s tahem na branku, kteří chtějí něco dát společnosti. Organizace má etické a morální kodexy, takže člověk, který je členem, dává najevo, že je zásadový a hraje fér. Je to jakási značka kvality. Dalším důvodem, proč jsme tuto organizaci vytvořili, je to, že tu prostě podobné sdružení chybělo. Česká republika byla ze střední Evropy poslední, kde JCI neměla zastoupení.

Čím si to vysvětlujete?
Obecně je východní Evropa v tomto ohledu kvůli komunismu trochu pozadu. Chvíli trvalo, než vyrostla nová podnikatelská generace, která si s sebou netáhne něco z minulosti. Češi jsou možná trochu více uzavření vůči světu a jsou trochu skeptičtí k nějakému sdružování.

Kdo se může stát členem?
Prvním omezením je věk, který musí být mezi 18 a 40 lety. Člen musí být podnikatel, vedoucí zaměstnanec nebo osoba výdělečně činná. Není to žádné elitářství, je to i pro živnostníky. Sdružujeme profese od instalatérů až po právníky.

Čím je členství přínosné?
Dostanou se k lidem, kteří mají stejné zájmy jako oni, naberou si zajímavé kontakty. Zároveň se mohou podílet na kultivaci podnikatelského prostředí tím, že dodržují etický kodex. Chceme posílit pozici mladých podnikatelů, aby se zastavil odliv nadaných lidí z regionu.

Členem může být i člověk pracující ve státní správě. Na spojování podnikatelů a státní správy jsou lidé v Čechách hákliví. Nebojíte se toho?
Chceme nastavit pravidla tak, aby bylo naprosto transparentní, že hospodářští junioři bojují proti prorůstání veřejné a podnikatelské sféry. V žádném případě nepřipustíme, aby naši členové nějakým způsobem zneužili získaných kontaktů.

Jak to chcete zajistit?
Snažíme se udělat kontrolní procesy, které by to znemožnili. Máme v úmyslu projektově se spojit s Transparency International. I tím chceme garantovat, že naše úmysly jsou naprosto transparentní.
 
Zdroj: Mladá fronta, dne 28.6. 2011